Cesta domů není pokaždé stejná
Stejná silnice, stejné zatáčky — a přece se někdy vracíme trochu jiní, než jsme ráno vyjeli.
Domů jezdím často stejnou cestou. Znám každou zatáčku, strom u křižovatky i místo, kde bývá večer nízké slunce.
Přesto ta cesta není nikdy úplně stejná. Jednou si v autě zpívám, jindy přemýšlím nad rozhovorem, který se nepovedl. A někdy jen mlčím a nechávám krajinu plynout kolem.
Domov jako pocit
Čím jsem starší, tím méně pro mě domov znamená jen adresu. Je to světlo v okně. Známý hrnek. Hlas člověka, před kterým nemusím nic vysvětlovat.
Možná se domů nevracíme proto, že tam všechno známe. Možná proto, že tam můžeme být sami sebou.
A tak i ta obyčejná cesta dostává smysl. Není to jen přesun z místa na místo. Je to chvíle, kdy se den pomalu zavírá.
—
Děkuji, že jste se zastavili.
Radka