Proč si píšu malé věci
Velké události si pamatujeme. Ale život se většinou odehrává někde mezi nimi — v drobných větách, vůních a gestech.
Začalo to jednou větou na okraji diáře. Někdo ji řekl u večeře a já jsem věděla, že ji nechci nechat zmizet.
Od té doby si zapisuji malé věci. Co mě rozesmálo. Jaké bylo světlo cestou domů. Jak voněl čaj, když venku poprvé mrzlo.
Paměť potřebuje oporu
Nejde mi o dokonalý deník ani o kroniku každého dne. Spíš o malé kotvy. Když se k nim po čase vrátím, často si vzpomenu i na všechno kolem.
- jednu větu, kterou nechci zapomenout,
- jednu věc, za kterou jsem vděčná,
- jednu otázku, kterou si chci nechat projít hlavou.
Možná je právě tohle důvod, proč vznikl i tento blog. Aby měly malé věci své místo.
—
Děkuji, že jste se zastavili.
Radka